Pepíček přichází první den ze školy.
„Tak co,” zajímá se otec, „jaké to bylo?”
„Fajn,” připouští dítě školou povinné, „všechno, co nám soudružka učitelka říkala, jsem pochopil, jen stále nechápu, co je to ten socialismus. Nemohl bys mi to, tati, vysvětlit?”
„Lidsky? Abys to pochopil? Tak se podívej: Byl jednou jeden velký muž, no, on vlastně nebyl moc velký, spíš malý, a ten se jmenoval Lenin. Původně se Lenin nejmenoval, ale Uljanov. A tenhle Uljanov měl kamaráda, on to vlastně žádný kamarád nebyl, ale pěkná sketa a ten se jmenoval Stalin. Co říkám Stalin, on se vlastně jmenoval Džugašvili. A tihle dva kamarádi spolu udělali Říjnovou revoluci. Vlastně to nebyla revoluce, ale puč, a nebyla v říjnu, ale v listopadu...”
Pepíček se chytá za hlavu a volá: „Jéžišimarjá, to je ale bordel!”
„Výborně,” na to otec, „tak jsi to přecejen pochopil.”
-
+


25. 12. 2011
V jedné zapadlé moravské vesničce žil bezmála stodvacetiletý stařeček. I doslechli se to samozřejmě novináři a za nějakou dobu už se u dědova domečku rojili jako včely. A ptají se dědy, jak to dělá.
„Za svůj věk vděčím našemu panu doktorovi,” skromně odvětil stařík. „Než se od něj dočkám pomoci, vždycky mě přejde umírání!”
-
+


25. 12. 2011